Pandemie koronaviru vyvolala reakce zasažených států. Různé státy přijímaly různá opatření. Některé měly čistě ochranný, medicínský charakter, další upravovali pracovní režim lidí, činnost ekonomických subjektů, státních institucí, vzdělávacího systému, služeb, dopravy a podobně. Převládajícím trendem bylo zavádění opatření karanténního typu jako izolace, omezení pohybu, zákaz vycházení, identifikace nakažených osob a podobně. Zavádění takových opatření si žádalo přijetí legislativních úprav.
Několik zemí zavedlo režimy mimořádné situace. V některých z nich se následně rozpoutaly diskuse o přiměřenosti přijatých opatření, o jejich možných následcích. Na Slovensku a v České republice se například navíc diskutovalo o tom, nakolik dalekosáhlé budou následky mimořádné situace pro ekonomiku. V Bratislavě tato diskuse dokonce vyústila do silného napětí uvnitř nové vlády, vytvořené pouze před několika týdny. Byly i země, kde se těžiště diskuse přesunulo na otázku, nakolik jsou schválené legislativní změny v souladu s demokratickými principy a zda nepředstavují ohrožení funkčnosti demokratických institucí a systému ochrany lidských práv a svobod.
Maďarsko jako nejlepší přítel Ruska?
Jednou z takových zemí bylo Maďarsko. Vláda zde schválila zákon, který – jak tvrdila opozice – ještě více zkoncentroval moc v rukou strany Fidesz. Na kroky maďarské vlády vzápětí kriticky zareagovaly některé členské země EU a představitelé vrcholných orgánů Unie. Vlády třinácti členských států EU – i když bez jmenování konkrétní země, které se to mělo týkat – upozornili na neakceptovatelnost zneužívání pandemie na kroky odporující normám demokracie. V evropském tisku se objevily příspěvky, které dávaly opatření vlády v Budapešti do kontextu s celkovým vnitropolitickým vývojem v Maďarsku, poznamenaném v posledních letech prvky autoritářství.
Našla se země, v níž média (především ty provládní) informovali o krocích, uskutečněných vládou Viktora Orbána s neskrývanými sympatiemi – i pokud jde o obsah těchto kroků, i pokud jde o charakteristiky jejich iniciátora, i pokud jde o celkové hodnocení vnitřního vývoje Maďarska a jeho zahraniční politiky. Tou krajinou bylo Rusko.
Způsob, jakým ruské provládní média prezentovali kauzu Maďarsko vs. EU v době pandemie COVID-19, byl v souladu s tím, jak tato média dlouhodobě prezentují Maďarsko. Popisují jej jako zemi, která zajímá vůči Rusku nejvstřícnější stanoviska ze všech členských států EU, jako zastánce těsné ekonomické spolupráce s Ruskem a rozhodného kritika evropských sankcí proti Rusku, jako spravedlivého bojovníka za vlastní suverenitu proti nespravedlivému Bruselu, jako spojence Ruska v jeho konfliktu s Ukrajinou. A kromě toho i jako zastánce stejných tradičních a křesťanských hodnot, na nichž Rusku právě nejvíce záleží.
Běžný ruský čtenář z příspěvků publikovaných v domácích médiích o Maďarsku může nabýt dojem, že jde o stát s jednoznačně proruskou zahraniční politikou a velmi blízký Rusku svým vnitřním nastavením. Čtenáři se proto mohou ptát, proč pak je tento stát členem EU a NATO, když má tak vážné spory se západními spojenci a s Ruskem má takové přátelské vztahy? Ruských autorů příspěvků o Maďarsku však podobné otázky netrápí a odpovědi na ně nehledají.
COVID-19, Budapešť a Brusel
Podle deníku Vzgljad je reakce mnoha států EU a představitelů Unie na kroky maďarské vlády potvrzením „další praskliny uvnitř EU“. Komentátoru je jasné, že EU nepoužívá stejný metr: tvrdí, že „kdyby se něco podobného přijalo v zemi, kterou Brusel vnímá pozitivně, například ve Finsku nebo v Portugalsku, skandál by se nestal“. A proč Brusel nevnímá maďarského premiéra Viktora Orbána pozitivně? Ze tří důvodů: „Za prvé, pro EU je příliš konzervativní – je kategoricky proti migraci, přijal novou ústavu, která znemožňuje manželství osob stejného pohlaví a předpokládá možnost zákazu potratů. Zadruhé je antiglobalista a euroskeptik. Dostává se do rozporu s Evropskou unií jako ochránce křesťanství, maďarské identity a národní suverenity. Maďaři jsou vlasteneckým národem, mají to rádi. A zatřetí je zarytý nepřítel svého známého krajana – finančníka George Sorose, který dávno sní o jeho odstavení od moci a hromadně skupuje bruselskou byrokracii“. Deník poukazuje na to, že podobně jako v Rusku (čili oprávněně) i v Maďarsku zavedli stíhání za zveřejnění „fake news“ o koronaviru, a toto je pro EU „netypické“. Proto podle něj předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém stanovisku ke Budapešti vzpomněla „svobodu projevu“.
Shodný narativ o příčině rozporů mezi Budapeští a Bruselem rozvíjí i portál EurAsia Daily v redakčním příspěvku „Maďarsko pod palbou kritiky EU: Orbán bojuje se Sorosovy spekulanty z Bruselu“. Portál nazývá Viktora Orbána „dlouholetým enfant terrible No. 1 v EU“, jehož „neobvyklé“ kroky vždy narážejí v Unii na kritiku, a cituje pasáž z projevu v rozhlase po schválení kontroverzní právní úpravy, v němž maďarský premiér uvádí, že „je zřejmé, že jde o politický útok, protože někteří lidé se snaží ovládnout tuto zemi, chtějí ji okrást, chtějí využít její zdroje. George Soros je na čele této sítě. Jeho lidé jsou v Bruselu na místech, z nichž nyní proudí kritika“.
EurAsia Daily si všímá i kritickou reakci jedenácti politických stran, které jsou členy frakce Evropské lidové strany (EPP) v Evropském parlamentu, kterou podpořil její předseda Donald Tusk. Několik týdnů předtím, v polovině února 2020, Eurasia Daily publikoval podrobný výklad listu Viktora Orbána vedení EPP, ve kterém navrhoval zásadní změnu v ideologickém a politickém profilu EPP. Orbán podle portálu navrhoval „perestrojku“ EPP, která by měla spočívat v návratu ke konzervativním hodnotám. Současnou situaci EPP vidí maďarský lídr takto: „Namísto boje proti komunismu a marxismu, které v Evropě zanechaly těžké dědictví, prosazujeme Fidela Castra a Karla Marxe. Namísto rýnského křesťansko-demokratického modelu přijímáme rovnostářské sociální teorie. Namísto subsidiarity se zasazujeme za posílení byrokracie a centralizace v Bruselu“. Na takovou ostrou kritiku evropských křesťanských demokratů se prý Orbán odhodlal proto, že vycítil politickou slabost odchozí kancléřky Angely Merkelové a přesvědčil se o vnitřních problémech mezi německými křesťanskými demokraty, „proto Orbán vystoupil týden po návštěvě Berlína s memorandem obsahujícím přímé útoky na vedení EPP a nepřímé útoky na současné vedení CDU“. Z toho, jak o něm informují ruské média, vychází maďarský premiér jako neohrožený bojovník za věc národní suverenity vůči nátlaku nadnárodního kolosu.
Koordinovaný tlak Moskvy a Budapešti na Kyjev?
Jednou z oblastí, v nichž provládní ruské média vidí značnou shodu v pozicích Ruska a Maďarska, je jejich vztah k Ukrajině. Otázku používání jazyků národnostních menšin ve školství, která po přijetí ukrajinského školského zákona již delší dobu rozděluje Kyjev a Budapešť, prezentují ruská média jako agendu, v níž se de facto zformovalo rusko-maďarské spojenectví.
S téměř neskrývanou škodolibostí konstatují, že Budapešť kvůli sporům s Kyjevem o ustanoveních ukrajinského zákona vytrvale blokuje činnost Rady NATO – Ukrajina, což značně komplikuje celkovou spolupráci Aliance s Ukrajinou. Nepřekvapuje, že takový postoj Maďarska ruským médiím velmi imponuje, protože zaprvé se prosazuje v období, které je poznamenáno pokračujícím konfliktem Ukrajiny a Ruska a ukrajinský stát oslabuje, a zadruhé proto, že odpor vůči členství Ukrajiny v NATO je priorita ruské zahraniční politiky a pro Moskvu je vítané vše, co může členství bránit.
Samotný problém s používáním jazyků menšin v Zakarpatské oblasti Ukrajiny, kde žije početná maďarská menšina, vidí ruští autoři optikou údajného vnímání ukrajinské státnosti Západem. Podle časopisu Meždunarodnaja žízň „ukrajinská nezávislost může mít pouze jednu dimenzi – nacionalistickou, bez níž ztratí geopolitickou hodnotu v očích Západu. Ukrajinské odmítnutí nacionalistické ideologie by bylo spojeno se ztrátou podpory od západních mocností“. V takové interpretaci Maďarsko, které nesouhlasí s ukrajinskou jazykovou politikou, pomalu přestává být součástí Západu, který údajně Ukrajinu podporuje pro její „nacionalismus“, a přiklání se k Rusku, které trvá na realizaci práv menšin (ergo i maďarské) v Ukrajině. Je to dost krkolomná a samozřejmě zavádějící konstrukce, zejména pokud jde o Ukrajinu a Západ, ale ruské média se ji snaží potvrzovat různými příklady.
Koncem roku 2019 ruská agentura RIA Novosti například zveřejnila zprávu, že „Maďarsko požádalo Rusko o pomoc při ochraně práv národnostních menšin na Ukrajině“. Píše se v ní, že předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin oznámil, že „maďarský parlament oslovil dumu s žádostí o společné úsilí zaměřené na ochranu práv menšin, zejména jejich práva učit se v rodném jazyce“. Podle Volodina, „po přijetí zákona o jazycích ve vzdělávání [ukrajinskou] Radou byly tohoto práva zbaveny národy žijící na Ukrajině“. Mluvčí dumy uvedl, že diskutoval o ochraně práv menšin na Ukrajině s předsedou maďarského parlamentu Lászlem Kövérem na summitu předsedů parlamentů euroasijských zemí v kazašském Nur Sultanu.
Rusko jako poslední instance v ochraně práv národnostních menšin v sousední Ukrajině poté, co údajně selhaly EU, NATO a jiné mezinárodní organizace – lepší narativ pro domácí obecenstvo si Kreml prostě nemůže přát.
V říjnu 2019 maďarský premiér hovořil o jazykové situaci v Zakarpatí na tiskové konferenci v Budapešti po setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Orbán tvrdil, že maďarská menšina je vystavena diskriminaci a hrozbám, dokonce fyzickému násilí. Portál EurAsia daily na margo celé kauzy uvedl, že „Putinova návštěva v Budapešti ukázala jednu očividnou skutečnost – koordinovaný rusko-maďarský tlak na Ukrajinu“. Deník Izvestija publikoval v únoru 2020 rozsáhlý článek o situaci na západě Ukrajiny ve které použil celkem kladně znějící referenci na to, že etničtí Maďaři v Zakarpatí nepovažují sami sebe za „diasporu“, ale za „iredentu“. Podle deníku maďarští diplomaté dostali nařízení, aby kvůli sporu o školský zákon nepodporovaly žádné ukrajinské iniciativy v mezinárodních organizacích.
Deník Vzgljad dospívá k závěru, že je zcela přirozené, že „zájmy Ruska a Maďarska na Ukrajině se shodují nejen v ochraně jazyků – ruštiny nebo maďarštiny. Stejně jako Rusko, i Maďarsko neformálně hodnotí to, co se děje na Ukrajině jako vnitřní konflikt, a události v Donbasu jako občanskou válku … A co je nejdůležitější, Maďarsko nepovažuje směřování Ukrajiny k evropské integraci a atlantizaci za správné“.
Takové konstatování může mnohé překvapit, někteří mohou zapochybovat jestli je to opravdu tak, ale vlastenecky naladěný ruský čtenář, truchlící za sovětskou minulostí, může pouze přisvědčil: „Ano, tak je to správné, tak to má být“.
Autor je prezident IVO a hostující expert IWM (Vídeň)
(Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Partnerstvím pro otevřené informace)