Reklama
 
Blog | Grigorij Mesežnikov

Moldavské volby byly optikou Moskvy soubojem proruského „dobra“ a „zla“ ze Západu

Nedávné prezidentské volby v Moldavsku skončily pozoruhodnými výsledky. V obou kolech Maia Sanduová, ex-premiérka a vůdkyně proevropské Strany akce a solidarity, zvítězila nad úřadujícím proruským prezidentem Igorem Dodonem, přičemž v druhém kole s výrazným rozdílem – 58 : 42 procent hlasů. Volby vyvolaly velkou pozornost v Evropě, ale zejména v Rusku, které stále považuje Moldavsko za součást pásma svých „privilegovaných zájmů“. O volební souboj se zde zajímali tak provládní média, které se snažily přímo vstoupit do probíhající kampaně na straně jednoho z kandidátů (některé ruské deníky mají speciální verze pro čtenáře v Moldavsku) i vrcholoví ruští politici – ministr zahraničních věci, ředitel Služby vnější rozvědky a nakonec i samotný ruský prezident.

Moldavsko je jedním ze tří postsovětských států, které podepsaly s Evropskou unií dohodu o přidružení (kromě něj ještě i Ukrajina a Gruzie). Je jazykově, kulturně a historicky blízké Rumunsku, členské zemi Evropské unie a NATO. Díky proaktivní krajanské politice Bukurešti mnozí občané Moldavska vlastní rumunské pasy – podle údajů z roku 2018 jich bylo 521 tisíc z celkového počtu 3,5 milionu obyvatel (včetně Podněstří). Na druhé straně, na území nepřiznané separatistické entity nazvané Podněsterská moldavská republika (PMR), která v současné podobě existuje od roku 1992, žije přibližně 200 tisíc obyvatel vlastnících pasy Ruské federace.

Pro Rusko má existence PMR podobný význam jako existence „samostatné“ Abcházie a Jižní Osetie na území Gruzie a dvou „lidových republik“ (Doněcké a Luhanské) na území Ukrajiny. Jde o možnost ovlivňovat společensko-politický vývoj v bývalých sovětských republikách, především komplikovat jejich účast na procesu evropské integrace, kterou si Moldavsko, Gruzie a Ukrajina vybrali za svůj strategický cíl. Moskva však označuje eurointegrační snahy za výsledek nátlaku ze strany Západu s cílem oslabit Rusko.

Válka s Rumunskem?

O tom, že Kreml přistupuje k Moldavsku právě z těchto pozic, nejlépe svědčila pohotová odezva na výsledky moldavských voleb od ruského politologa, známého prokremelského propagandisty, Sergeje Markova, jehož místní média označují za osobu blízkou Vladimiru Putinovi. Volební komise v Kišiněvě ještě nestihla oznámit oficiální výsledky, ale Markov už zveřejnil status na Facebooku s pravděpodobným scénářem dalšího vývoje. Ten by podle něj mohl vyústit dokonce až do nové války v Evropě, a to za účasti Ruska a Západu, přičemž agresorům se v tomto scénáři mělo stát sousední Rumunsko. Podle Markova je vítězka voleb Sanduová „politický nepřítel Ruska“, prorumunská politička, údajně občanka Rumunska, a s jejím příchodem k moci se „hrozba anšlusu Moldavska [Rumunskem] a jeho úplné rumunizace a derusifikace stává velmi reálnou.“
Podle prokremelského analytika „Rusko by mělo předem zabránit katastrofickému scénáři, ve kterém o tři roky později, v předvečer pro Rusko politicky důležitého roku 2024, kdy skončí čtvrté Putinovo prezidentské období, rumunské tanky půjdou do Podněstří, aby potlačily s rumunizací nesouhlasící neposlušné ruské občany“.

Markov nevidí v tomto scénáři jinou možnost než ruskou vojenskou pomoc Podněstří, avšak, jak podotýká, to by už byla válka „s krajinou NATO na suverénním území této země“ (již tedy počítá s tím, že Rumunsko anektuje i Podněstří). Uvádí, že to „dává NATO příležitost aktivovat článek 5 Smlouvy, podle kterého musí všechny země jít do války s Ruskem“ a vyzývá, aby „tomuto scénáři globální katastrofy“ zabránilo už teď.

Co by se podle něj mělo udělat? Zde je jeho doporučení: „Nyní musí EU tlačit na Rumunsko a žádat, aby nedošlo k anšlusu Moldavska, aby se o tři roky nezačala velká evropská válka. … EU je povinna zabránit evropské válce, kterou může Rumunsko rozpoutat o tři roky.“

Kde se u známého proputinského propagandisty nabralo tolik černé barvy na vykreslení blízké budoucnosti v této části Evropy? A vůbec – proč by mělo dojít právě k anexi Moldavska Rumunskem a následně k válce mezi NATO a Ruskem? Přece pokud někdo na území Moldavska v posledních třech desetiletích bojoval, tak to nebylo ani NATO, ani Rumunsko. Byly to v 90. letech proruské separatisté v Podněstří a příslušníci 14. ruské armády, kteří je podporovali a bojovali s regulárními silami Moldavské republiky.

Od té doby je tento konflikt „zmrazený“, klid zbraní zde chrání příslušníci moldavských, ruských a podněsterských mírových sil. A pokud se tu někdo opravdu „hrál“ s hranicemi, tak to byli titíž proruští separatisté, kteří de facto odčlenili území Podněstří od území Moldavska а vyhlásili zde „nezávislý“ stát. Třeba zároveň dodat, že na území PMR se vedle ruských mírotvůrců stále nacházejí i příslušníci regulárních ruských ozbrojených sil.

Zápas proruského dobra s prozápadního zlem

Známý kremelský propagandista ve svém černém scénáři zřejmě pouze navázal na atmosféru vytvořenou v období před moldavskými volbami provládními ruskými médii a předními ruskými politiky, kteří vykreslovali soupeření mezi Igorem Dodonem a Maii Sanduovou jako boj mezi Rusku blízkým „dobrem“ a „zlem“ podporovaným ze Západu. Porážka „dobrého“ Dodona v takovém soupeření opravdu mohla být vnímána v Moskvě jako těžká, nenapravitelná katastrofa.

Nepříjemným překvapením byla pro ruské propagandisty Dodonova prohra už v prvním kole. Ruská média spustili před druhým kolem masivní kampaň diskreditace jeho soupeřky, zjevně koordinovanou s kampaní samotného Dodona. Deník Vzgljad označil Sanduovú za „loutku Západu“. Radio Sputnik citovalo Dodonova slova, že Sanduová mohla mít podíl na krádeži miliardy dolarů z moldavských bank, k tomu dodalo, že bývalá premiérka podceňuje význam oslav osvobození země od fašismu, je oportunistkou a nemá jasný názor na rumunského diktátora Iona Antonescu.

I portál Eurasia Daily dal prostor Dodonově propagandě: „Sanduová přirovnává komunismus k fašismu. Ona je agresor a hledá nepřítele. Pro ni je nepřítelem Rusko. Popřemýšlejte, zda potřebujete takovou prezidentku?“

Podle Komsomolské pravdy Sanduová chce omezit používání ruského jazyka a diskriminovat rusky mluvících obyvatel Podněstří, hlasovat za ni znamená „hlasovat za manželství osob stejného pohlaví, za zavření škol a nemocnic, za sjednocení s Rumunskem a za úplný kolaps zemědělského sektoru“.

Agent v prezidentském křesle

V ruských médiích prezentace Igora Dodona jako politika představujícího nejlepší volbu pro občany Moldavska dominovala. Kdo je však ve skutečnosti Igor Dodon? Je to pouze politik s přirozeným způsobem tvarovanými sympatiemi k Rusku nebo v pozadí jeho proruských postojů skrývá něco vážnější?

Investigativní portál Dossier nedávno zveřejnil rozsáhlý příspěvek obsahující dokumenty, které svědčí o tom, že Dodon není pouze vůči Rusku vstřícný politik, ale osoba jednající v naprosté shodě s Kremlem na základě vzájemné koordinace, nacházející se pod jeho přímým vlivem.

Z publikovaných dokumentů vyplynulo, že moldavský prezident poskytoval náčrty textů svých veřejných vystoupení ruské ambasádě v Kišiněvě, ta jejich zasílala de facto na dobrozdání do Moskvy. V únoru 2019 ruská ambasáda například poslala generálovi rozvědky Vladimíru Černovovi, šéfovi zprávy ruské prezidentské kanceláře pro regionální a kulturní vztahy se zahraničím, náčrt textu vystoupení Dodona na připravované bezpečnostní konferenci v Mnichově.

Investigativní novináři zjistili také, že Dodon nejen pravidelně posílal utajované dokumenty generálu Černovovi, ale často volal do Moskvy zástupci ředitele ruské Služby vnější rozvědky (SVR) Juriji Zubakovovi, dalším důstojníkům SVR a významným představitelům ruského politického a ekonomického establišmentu. Pochopitelně, že porážka takového člověka, doslova agenta Moskvy v prezidentském křesle, je opravdu velká ztráta pro Kreml a další vyhlídky pro jeho politiku ve východní Evropě.

Palba Kremlu západním směrem

Neskrývané sympatie k Dodonovi, motivované záměrem podpořit ho ve volebním zápase, provázely ruská média a politici obviněními Západu ze zasahování do vnitřních záležitostí Moldavska.

V polovině října, kdy byla volební kampaň v Kišiněvě v plném proudu, agentura RIA Novosti citovala ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, podle kterého „USA se chovají hrubě, nezdvořile, nestydatě, přitom se snaží všechny poučovat o dodržování práva každého národa zvolit si svůj vlastní osud. Toto právo se však snaží formovat prostřednictvím svých velvyslanectví, jak to bylo v Kyjevě během dvou Majdanů. Všichni přece dobře vědí, kolik zástupců FBI i CIA se nacházelo v tamních oficiálních vládních budovách. Americká strana dělá totéž v Moldavsku. Vidíme to dokonce i z veřejných prohlášení amerického velvyslance.“ Podle listu Izvestija ruský ministr zahraničí obvinil USA z toho, že usilují přeměnit Moldavsko na další „hnisavý vřed na postsovětském prostoru“.

O pár dní se k Lavrovovi přidal i ředitel SVR Sergej Naryškin. Ten vydal speciální prohlášení, v němž obvinil USA z přípravy „revolučního“ scénáře pro Moldavsko v souvislosti s prezidentskými volbami. Podle Naryškina Američané „nejsou spokojeni se současnou hlavou státu Igorem Dodonem, který udržuje konstruktivní vztahy se zeměmi Společenství nezávislých států včetně Ruska“.

Naryškin prohlásil, že „americké ministerstvo zahraničí nařídilo svému velvyslanectví v Kišiněvě, aby předem naladilo opozici na organizování masových protestů v případě jeho (Dodonova) znovuzvolení s požadavkem anulovat výsledky hlasování. Diplomaté z amerického velvyslanectví naléhají na příslušníky moldavských silových složek, aby nezasahovaly do možných pouličních protestů a aby okamžitě přešli na ‚stranu lidu‘. Existují informace o přípravě příjezdu skupiny amerických specialistů na ‚barevné revoluce‘ do Moldavska s jasnými úkoly“.

Naryškinová logika je zarážející a pro občany Moldavska urážlivá – podle ní kandidát, se kterým Rusko z nějakých důvodů nesouhlasí, nemůže zvítězit v čestných volbách a musí se spoléhat pouze na pokoutní zásah zvenčí.

Pár dní před prvním kolem voleb reagujíc pro agenturu RIA Novosti na video, které zveřejnila na svém Twitteru německá ministryně obrany a předsedkyně CDU Annegret Krampová-Karrenbauerová, ve kterém popřála úspěch Sanduové jako předsedkyni partnerské strany přidružené k EPP, mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová reptala: „Považujeme takové výzvy vysoce postaveného oficiálního zástupce NSR za přímé zasahování do vnitřních záležitostí Moldavska. Tvrzení o vztahu mezi hlasováním ve prospěch Sanduové a evropskou budoucností země přesahují všechny hranice, nelze je interpretovat jinak než pokus o vydírání moldavských voličů“.

Otevřenou podporu pro kandidáta-prezidenta Dodona z nejvyšších ruských míst mluvčí ruské diplomacie za zasahování do moldavských voleb zjevně nepovažovala. Je možné, že pouze pozapomněla na předvolební videochat Putina s Dodonem, ve kterém se ruský prezident svěřil svému moldavskému kolegovi: „Velmi doufám, že po prezidentských volbách, které se u vás mají konat doslova o měsíc – mimochodem, chtěl bych vám popřát úspěch v těchto volbách – budeme moci pokračovat v započaté práci na obnovení našich mezistátních vztahů a jejich rozvíjení.“

Zacharovová si zřejmě nevšimla ani vystoupení ruského prezidenta v rámci Valdajského fóra, ve kterém Vladimir Putin vyjádřil naději, že „voliči v Moldavsku ocení úsilí nynějšího prezidenta jejich země Igora Dodona o rozvoj vztahů s Ruskem“.

Odejdou ruští vojáci?

Ačkoli ruská média strašila možnostmi dramatických zvratů v Moldavsku před volbami a po nich, opakovali mantry o Západem připravovaném „Majdaně s moldavským přízvukem“ nebo o „minském scénáři pro Dodona“, prezidentské volby se nakonec uskutečnily v celkem klidné atmosféře a vítězství proevropské demokratické kandidátky bylo nezpochybnitelné, i když poražený Dodon, zřejmě inspirovaný Donaldem Trumpem, po zjištění, že volby prohrál, zareagoval prohlášením o volebních podvodech. Jeho dosavadní patron a nejvyšší politický kurátor Vladimír Putin však jako jeden z prvních světových státníků blahopřál Sanduové k vítězství a tím připravil Dodona o možnost zpochybnit volební výsledky.

Putin si jistě nemohl nevšimnout, že Sanduová před volbami označila za jednu ze svých priorit zlepšení vztahů s Ruskem, proto zřejmě tak demonstrativně vstřícně zareagoval. Sanduová však zároveň po volbách zopakovala, že stažení ruských vojsk z Podněstří je její prvořadým úkolem, zejména v souvislosti reintegrace regionu: „Zbraně, které ruští vojáci hlídají, musí být odvezeny z území země a mírové síly v Podněstří musí být nahrazeny civilní pozorovatelskou misí pod záštitou OBSE.“ Toto prohlášení vyvolalo v Moskvě nespokojené reakce. Mluvčí ministerstva zahraničí Zacharovová uvedla, že Rusko považuje slova Sanduovej za „podrývání procesu řešení situace v regionu“, Putinův mluvčí Dmitrij Peskov prohlásil, že odchod ruských vojáků „může vést k vážné destabilizaci“.

Nově zvolené moldavské prezidentce třeba popřát hodně výdrže při plnění náročného předsevzetí. Kreml totiž umí bránit své „privilegované zájmy“.

 

 

Autor je prezident IVO (Institut pro věřejné otázky, Bratislava).

Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Partnerstvím pro otevřené informace.

Ilustračné foto: Photo created by natanaelginting – www.freepik.com

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama