Reklama
 
Blog | Grigorij Mesežnikov

Ruský pohled na polské volby: Vyhrál Duda? Ne, to jen prohráli Zelenskyj, Merkelová a Brusel

Nedávné prezidentské volby v Polsku byly nepochybně jednou z nejdůležitějších politických událostí v Evropě v tomto roce. Množství kontextů spojených s průběhem volební kampaně, ale zejména s výsledky voleb, je dnes – a bude ještě zřejmě dlouho – předmětem podrobných analýz a úvah. V Polsku se rozhodovalo především o tom, jakým směrem se bude vyvíjet tento velký evropský stát v oblasti vnitropolitické, sociální a ekonomické, jaký tu bude stav právního státu, systém ochrany lidských práv, působení veřejnoprávních a nezávislých médií, sociální politika a strategie v ekonomice. Neméně významný byl vnější kontext, protože vliv volebních výsledků na interakci Polska s jeho sousedy (od Německa přes země V4 až po Litvu, Bělorusko, Ukrajinu a Rusko), s Evropskou unií, s USA a NATO je možné považovat za mimořádně významný.

Pro experty (politology, historiky, sociology, odborníky na mezinárodní vztahy a bezpečnost) je dnešní Polsko pozoruhodným a v něčem i unikátním případem na analýzu rozmanitých faktorů, ovlivňujících společensko-politický vývoj. Dějiny se zde snoubí se současností, tradice s modernitou, náboženství se sekularismem, nacionalismus s kosmopolitismem – a to vše v jedinečných, pouze pro Polsko specifických podobách.

Kreml: „Rusko-polské vztahy jsou špatné“

Polské prezidentské volby nezůstaly – a ani nemohli zůstat – mimo pozornosti ruských médií. Málokterá evropská země si v poslední době vysloužila takovou pozornost na různých patrech ruského státu a ruské společnosti jako Polsko. Dnes už zřejmě doživotní prezident Vladimír Putin pravidelně věnuje Polsku rozsáhlé pasáže ve svých veřejných vystoupeních a v článcích na historické témata. Následně dobře sladěný sbor loajálních politiků a provládních komentátorů zprostředkovává myšlenky prezidenta přímo do ruských domácností – přes federální televizní a rozhlasové vysílání a jiná média.

Polsko – jistě nechtěně – získalo nezastupitelné místo v dnes vytvářeném oficiálním ruském narativu dějin 20. století. Je to narativ revizionistický a cynicko-imperialistický. Polsko v něm figuruje zaprvé jako země odpovědná spolu s nacistickým Německem za rozpoutání druhé světové války; zadruhé, jak nevděčný a zrádný stát, který namísto přátelství a díků za osvobození od nacismu podrazil své osvoboditele, opustil socialistický tábor a utekl na opačnou stranu v konfrontaci se Západem; a zatřetí jako předsunutá bašta a nejaktivnější součást jakési světové proti-ruské („rusofóbní“) „internacionály“.

S takovou interpretací role Polska možnosti zlepšení polsko-ruských vztahů ani nyní, ani v budoucnu nepřicházejí v úvahu; darmo Putinův mluvčí Dmitrij Peskov lije v rozhovoru pro agenturu TASS krokodýlí slzy: „Naše současné vztahy s Polskem jsou nejen vzdáleny od jejich lepší podoby, ale jsou prostě špatné. Zřejmě jsou na nejnižší možné úrovni, což je jednoznačně v rozporu se zájmy našich dvou zemí, protože národy obou zemí mají zájem o opak“.

Kdo je dobrý pro koho

V hodnocení polských prezidentských voleb provládními ruskými médii je v otevřené až prvoplánové podobě přítomna především třetí rovina zmíněného ruského narativu – o Polsku a Polácích jako baště a aktérech světové „rusofobie“. Ale na pozadí se dají vystopovat i dvě předešlé roviny – okolnosti a následky druhé světové války a prozápadní orientace současného polského státu.

To, co spojuje ruské provládní komentátory v hodnocení výsledků polských prezidentských voleb, je jejich téměř výlučné vnímání „ruskou“ optikou. Co tyto výsledky znamenají pro Rusko? Který kandidát je lepší pro nás? Který je naopak dobrý z pohledu našich nepřátel? Který kandidát může naše nepřátele poškodit, a tím se jeho vítězství stává pro nás požadovanou opcí? Úvahy tímto směrem dominují.

Častým motivem je konstatování, že přestože polská společnost je politicky rozdělena (potvrzením čehož má být těsný volební výsledek), to, co většinu Poláků spojuje, je nevraživost vůči Rusku. Na základě volebních výsledků někteří autoři dokonce vypočítávají podíl Poláků trpících „rusofobii“ nebo nepříznivým vztahem k ruskému státu.

„Duda je pro nás dobrý“

Komentátor deníku Vzgľad Dmitrij Bavyrin ve svém článku Volby v Polsku prohráli Merklová a Zelenskyj řeší otázku, kterou se téměř obsesivně zabývají i další provládní ruští komentátoři – qui bono? Čili který stát nebo mezinárodní aktér vytěží nejvíce z výsledků polských voleb? Podle něj by se radovat měla především Moskva, neboť vítězství Andrzeje Dudu je v konečném důsledku právě v jejím zájmu. Jak dospěl k takovému zvláštnímu závěru?

Bavyrin charakterizuje stranu Právo a spravedlnost (PiS) jako subjekt s podporou starců, horlivých katolíků, euroskeptiků a „zabedněných vlastenců“, vyhrávající volby v regionech, které kdysi byly součástí ruského impéria (z toho údajně vyplývá „epileptická rusofobie PiS“). Nazývá Dudu „adeptem historických válek s Ruskem“ a „jedním z hlavních kritiků Kremlu“. Zároveň však tvrdí, že zachování mocenského monopolu národně konzervativního PiS „je paradoxně pouze v náš prospěch“. Proč? Zde je odpověď: „Přestože se nám a priori nemůže líbit falšování dějin Velké vlastenecké války a bourání pomníků vojákům Rudé armády, můžeme se podívat na znovuzvolení chráněnce PiS i z jiného zorného úhlu, při kterém se ukáže, že to není pro nás až taková špatná zpráva. Především proto, že je to jednoznačně a bezpodmínečně špatné pro ostatní regionální aktéry: Berlín, Brusel a Kyjev“.

V polské volební kampani podle komentátora Vzgľadu zaznívala vedle protiruské i silná protiněmecké rétorika. Německo je přitom vedoucí silou evropského projektu, zatímco Polsko je údajně vnímáno v EU jako „nemocný jedinec“ a PiS se staví proti bruselským hodnotám a „nárokuje si vůdcovství v alternativním evropském projektu – konzervativním, bez homosexuálních manželství a evropských úředníků – darmošlapů“. Ruský komentátor dále uvažuje: „Zlomová linie budoucího kolapsu EU by měla procházet přes Polsko – na to existuje mnoho důvodů … Dudovo vítězství je proto porážkou funkcionářů EU a osobně Angely Merkelové, které se nepodařilo ‚prodat‘ Polákům alternativní vizi Evropy, přestože se o to pokoušela. Polský prezident zůstane pro ně nesnesitelnou, nepohodlnou a organicky cizí osobou“.

Z Dudová vítězství se nepotěší ani na Ukrajině, protože podle Bavyrina „konzervativní moc ve Varšavě je organickým odpůrcem nacionalistické moci v Kyjevě a překážkou její další integrace směrem na Západ“.

Suma sumárum, situace po polských prezidentských volbách 2020 je z pohledu strategického uvažování Moskvy podle deníku Vzgľad následující: „Není možné, aby znovuzvolený prezident Duda byl vnímán v jednoznačně negativním světle. Ano, je to náš nepřítel, ale tento nepřítel přináší rozkol a nesouhlas do tábora EU, což narušuje její politický základ. Pro Rusko bylo vždy vhodnější realizovat své zájmy prostřednictvím vlád jednotlivých členských států EU než přes byrokracii EU s jejími ‚společnými normami‘, ‚civilizační solidaritou‘ a ‚praxí sankčního zadržování‘. Proto je mezi ruskými mínkotvůrci zvyk držet palce všem druhům euroskeptiků typu Marine Le Penové, a ať Duda i není naším přítelem, je stejným euroskeptikem“.

„Duda a Trzaskowski jsou dvě zla“

Jinak vidí volební výsledky politolog a komentátor online portálu Eurasia Daily Vadim Truchačov. Ten charakterizuje volby hlavy polského státu jako „volbu různých druhů zla“ pro Rusko. Podle něj je nejnepřijatelnějším kandidátem z pohledu Ruska Andrzej Duda, avšak ani jeho hlavního soupeře Rafała Trzaskowskeho nelze nazvat vhodným kandidátem (tak jako většinu ostatních kandidátů s výjimkou jednoho, jehož označuje za „relativní dobro“).

Komentátor tvrdí, že Dudův názor na Rusko spočívá v jedné jediné fráze: „Rusko je existenční nepřítel a hlavní hrozba pro Polsko a celou Evropu“. Uznává sice, že Trzaskowski a jeho Občanská platforma zastávají smířlivější postoj vůči Rusku, a připomíná, že varšavský primátor vyslovil myšlenku, že „dva velké národy [Poláci a Rusové] si zaslouží více než být v trvalém konfliktu“, ovšem varuje: „Je načase odhodit iluze. Trzaskowskeho příznivci vidí dějiny rusko-polských vztahů v pochmurných tónech a mají tendenci obviňovat nás ze všech smrtelných hříchů. Vidí v Rusku jednu z hlavních hrozeb pro Polsko, odsuzují Nord Stream 2. A pokud mluvíme o Ukrajině, tak Občanská platforma je ještě ve větší míře než PiS připravena s ní spolupracovat a vystupovat jako její obhájce v EU a NATO“.

Podle Truchačova byl ve volbách jediným kandidátem relativně loajálním vůči Rusku zástupce konzervativní euroskeptické strany Konfederace Krzysztof Bosak (to je to zmíněné „relativní dobro“, která v prvním kole získalo neúplných 7 procent hlasů). Na základě výsledků prvního kola a pomocí jednoduché aritmetické operace komentátor Eurasia Daily vypočítává podíl rusofobů na celkové populaci Polska. Výsledek je podle něj pro Rusko neradostný: „44 procent aktivních polských voličů nelze nazvat jinak než upřímnými Rusofoby. Dalších přibližně 37 procent lze považovat za protirusky naladěné … Asi 11 procent Poláků lze považovat za relativně neutrálních vůči Rusku a pouze méně než 7 procent k nám v té či jiné míře pociťuje sympatie“.

Komentátor je přesvědčen o tom, že polská společnost je celá protiruská, a dospívá k dosti radikálnímu závěru, pokud jde o osud polsko-ruských mezistátních vztahů: „Řeči o tom, že Poláci nás milují a to pouze polští politici jsou žoldáky USA, jsou omylem s růžovými brýlemi. Ano, jsou skrz naskrz proameričtí, ale jejich rusofobie má hluboké kořeny a nejširší podporu v Polsku. Ať by druhé kolo vyhrál kdokoli, žádné zásadní změny ve vztazích mezi Ruskem a Polskem by se nedaly čekat. Polský stát zůstane naším přesvědčeným protivníkem. V případě úspěchu Trzaskowského by se snad změnila forma, ale obsah ne. Trzaskowski by byl menším zlem jako Duda. Oba jsou však pro Rusko absolutním zlem. A v dohledné budoucnosti se na tom nic nemůže změnit“.

Černý scénář s „dobrým“ koncem?

Politolog a bývalý šéf Rusko-polského centra dialogu a porozumění Jurij Bondarenko nastiňuje v rozhovoru pro agenturu RIA Novosti dosti černý scénář povolebního vývoje v Polsku, a to i v kontextu vztahů s Ruskem. V pozadí přitom objevuje cizí ruku. Málokoho asi překvapí, že je to právě ruka americká.

Podle politologa vyhrála volby „nejvíce rusofóbní strana, která je navíc velmi podezřívavá vůči proevropským iniciativám v Bruselu a v Berlíně“. Bondarenko pokračuje: „Celá polská elita je rusofóbní, ale nejvýrazněji rusofóbní strana zvítězila. S Trzaskowskim by se alespoň dal vést dialog. S Dudou není o čem mluvit. Bude pokračovat dosavadní linie extrémní rusofobie. Dokončí se demolice všech pomníků“.

A pověstná americká ruka? Zde je: Polsko prý sebe vždy považováno za „51. americký stát“, což dokazuje jeho připravenost „přijmout jakýkoliv počet amerických vojáků, investovat do výstavby amerických vojenských základen – jen aby vznikaly problémy pro Rusko“.

Odborník však vidí i světlo na konci tunelu, alespoň z pohledu Ruska. To světlo má přijít díky problémům v Americe: „Tato absolutně šílená politika bude pokračovat přesně, dokud se v Americe nezačnou vážné problémy. Jakmile tam vypuknou vážné problémy, v Polsku, stejně jako v jiných zemích, se celá rusofobie skončí do 24 hodin“. Jak jednoduché …

Autor je prezident IVO (Institut pro věřejné otázky, Bratislava).

Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Partnerstvím pro otevřené informace.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama