Koncem roku 2019 se ruský prezident Vladimir Putin ve svých veřejných projevech na různých fórech – od živě vysílané výroční tiskové konference přes summit Společenství nezávislých států v Petrohradě až po kolegium ruského ministerstva obrany – věnoval otázkám interpretací příčin a následků uzavření sovětsko-německé smlouvy v srpnu 1939 (pakt Molotov-Ribbentrop).
Historik Putin
Vysvětlením této neobvyklé aktivity hlavy ruského státu byla teze, kterou prezentovali některá prokremelská média, že šlo o vystoupení v rámci příprav na oslavy 75. výročí vítězství nad nacismem a že Putin tím reagoval na pokusy „určitých sil“ na Západě překroutit dějiny druhé světové války a politiku jednotlivých evropských států v předválečném období.
Záminkou (ačkoli dost opožděnou) pro historiografické aktivity ruského lídra se stala rezoluce Evropského parlamentu o důležitosti historické paměti v Evropě schválena v září 2019, která poukázala na spoluodpovědnost nacistického Německa a komunistického Sovětského svazu za rozpoutání druhé světové války.
Tato rezoluce pobouřila ruského prezidenta. Přitom tajný (dnes však všeobecně známý a už mnohokrát publikovaný) protokol k paktu Molotov-Ribbentrop je dokumentem, který spoluodpovědnost německých nacistů a sovětských bolševiků jednoznačně potvrzuje. Obsahuje dohodu o rozdělení vlivu v Evropě mezi dvěma totalitními režimy, přičemž celý vývoj v Evropě od září 1939 do června 1941 probíhal přesně podle partitury společně napsané Hitlerem a Stalinem – nejprve německá a sovětská invaze do Polska a jeho okupace a rozdělení (čtvrté v pořadí od 18. století), potom tažení Německa proti západoevropským státům a sovětské vojenské operace na východě Evropy (válka proti Finsku, okupace a anexe pobaltských států, okupace a anexe tehdy rumunské Severní Bukoviny a Besarábie).
Putin odsoudil rezoluci europarlamentu, opakujíc klišé sovětské propagandy o západních zemích jako hlavních vinících selhání pokusů zabránit Hitlerovi v uskutečnění jeho válečných plánů. Zbavování odpovědnosti SSSR za následky paktu s nacisty spolu se zdůvodněním politiky Stalina je známý sovětský narativ, který v posledních letech stále častěji zaznívá z vysokých ruských míst (což je pozoruhodná revize dosavadního oficiálního stanoviska, platného z období Michaila Gorbačova a Borise Jelcina). Putin však tentokrát přišel s něčím, co zatím na tak vysoké úrovni v Rusku nezaznívalo – s obviněním Polska, státu, který se v roce 1939 sám stal první obětí nacistické válečné rozpínavosti, z přímé odpovědnosti za rozpoutání války v Evropě. Podle dikce Putina, světovou válku fakticky rozpoutali Německo a Polsko.
Proč?
Proč se právě Polsko stalo objektem této neuvěřitelné a donedávna i těžko představitelné difamace na tak vysoké úrovni?
Má to své příčiny – historické i současné. Ty historické souvisejí s rivalitou mezi polským a ruským státem sahající do středověku, s faktem, že část území Polska po třech rozděleních a zániku polského státu byla začleněna do ruského impéria, s tím, že po komunistickém převratu v Rusku v roce 1917 polský stát obnovil svou samostatnou existenci a stal se důležitým hráčem v Evropě.
Ty současné příčiny jsou, zdá se, důležitější. Polsko je – na rozdíl od Ruska – úspěšným příkladem postkomunistické transformace (pochopitelně se všemi existujícími problémy), je to členský stát Evropské unie a NATO, který zastává kritický postoj vůči politice současného Ruska. Polsko poukazuje na nebezpečí této politiky, trvá na zachování sankcí uložených Moskvě za agresi proti Ukrajině a za anexi Krymu, posiluje své obranné kapacity ve spolupráci s NATO, včetně zajištění přítomnosti vojenského personálu a techniky dalších členských zemí aliance na svém území.
Obviňování Polska ze spoluodpovědnosti za rozpoutání druhé světové války má sloužit současnému ruskému vedení na politické oslabení mezinárodních pozic polského státu, na zhoršení jeho vztahů s jinými demokratickými zeměmi ve světě, zejména se spojenci v Unii, NATO, ale také s Ukrajinou a Izraelem. Má neutralizovat praktické důsledky neústupné pozice polského státu vůči Rusku na úrovni EU a NATO.
Obraz vnějšího nepřítele pro domácí spotřebu
Kritika Polska za jeho údajně aktivní úlohu při rozpoutání druhé světové války, s níž vyrukoval koncem roku 2019 Vladimir Putin, však plní i důležitou propagandistickou funkci uvnitř samotného Ruska. Je organickou součástí úsilí mocenské korporace o reprodukci a diverzifikaci představ o vnějším nepříteli Ruska.
Polsko jako spoluiniciátor druhé světové války, jako odvěký nepřítel, který kuje agresivní plány vůči Rusku, který vždy sloužil a slouží jako nástroj Západu na oslabení Moskvy a kromě toho dnes vědomě navazuje na antisemitské tradice z předválečného období – takový je dnes obraz Polska v ruských provládních médiích. Prosincové vystoupení ruského prezidenta dodaly tomuto záměrně vytvářenému nelichotivému obrazu další impulsy a byly následně rozvinuté prokremelskými propagandisty, a to tak v hysterických politických talk-show na federálních televizních kanálech, jakož i v „seriózních“ článcích a komentářích v tištěných médiích.
Například prokremelský deník Vzgliad v posledním období opakovaně publikoval příspěvky o Polsku, v nichž ho vykresloval výlučně v negativním světle. S cílem vyvolání odporu proti Polsku se zde ve více textech objevovala zlomyslná dobová charakteristika Polska jako „hyeny Evropy“.
„Polsko je válečný agresor“
Pár měsíců před zmíněnými vystoupeními Vladimira Putina uveřejnil Vzgliad článek docenta politologie z Finanční univerzity při vládě Ruské federace, v němž Polsko figuruje jako iniciátor druhé světové války „odpovědný za desítky milionů obětí“. Podle autora příspěvku „Varšava aktivně pomáhala Hitlerovi rozdělit Československo“. Podle jiného autora, poslance oblastní dumy v Kaliningradu a bývalého důstojníka ruského námořího specnazu, Polsko je dnes zemí, která je „pod kontrolou Washingtonu“. Polská vláda prý dělá služku Anglosasům a zapomněla na „známou polskou hrdost“.
Tento kaliningradský poslanec v lednu 2020 promptně zareagoval na usnesení polského Sejmu, které odmítlo Putinovy obvinění a zdůraznilo, že to byly nacistické Německo a SSSR, kdo rozpoutal druhou světovou válku. V článku s titulkem „Polsko sní o tom, že okrade Rusko“ vykreslil Polsko jako stát, který se nachází v ostrém konfliktu s mnoha jinými státy právě pro interpretaci dějin druhé světové války.
Podle něj „Polsko vede grandiózní historickou bitvu na několika frontách najednou. Proti Německu, kde požaduje pro sebe nové reparace po druhé světové válce, přičemž tvrdí, že staré se už neberou v úvahu. Proti Ukrajině v souvislosti s tím, že Kyjev vyzdvihuje „hrdinství“ válečníků OUN – UPA, kteří nelítostně likvidovali Poláky. Proti Izraeli, kde je shoda v tom, že předválečné polské úřady pomáhaly provádět holokaust. A nakonec, proti Rusku jako přímému nástupci SSSR. Hlavním předmětem historického útoku je zde pakt Molotov-Ribbentrop a jeho tajné protokoly“. Podle autora této krkolomné a značně zavádějící konstrukce skutečným záměrem Polska při definování SSSR jako státu odpovědného za začátek druhé světové války je vedle snahy ponížit současné Rusko i sen o možnosti okrást Rusko prostřednictvím požadavků poválečných reparací.
„Polsko chce ovládnout Rusko“
Příkladem vytváření „alternativní“ reality byl ve Vzgliadu zveřejněn rozhovor s „vojenským expertem“, který často vystupuje na federálních televizních kanálech. Ten vysvětlil čtenářům příčinu rozhodnutí nynější polské vlády rozmístit na území Polska vojenský personál NATO takto: „Polsko chce mít trvalou americkou základnu pro případ, že bude potřebovat použití síly proti vlastnímu protestujícímu obyvatelstvu. Mnozí Poláci jsou nešťastní, že se jejich země změnila na loutkový stát. Toto je způsob, jak se udržet u moci.“
„Expert“ jde mnohem dál – nazývá Polsko „důsledným a žádné pravidla nerespektujícím nepřítelem ruské státnosti“ a nastiňuje možný scénář, v jehož rámci do Ruska v případě dezorganizace jeho ozbrojených sil nebo jeho územního roztříštěnosti „mohou přijít okupační vojska, právě polské, které vylijí svou historickou nenávist a vyvrší se na našem mírumilovném obyvatelstvu“. „Expert“ však připomíná, že Rusko disponuje jadernými zbraněmi a hrozí, že „pokud Polsko bude příliš útočné, tak může být zlikvidováno“.
Motiv o nebezpečí, které hrozí Rusku od Polska, rozvíjí další autor deníku Vzgliad v článku pod výmluvným titulkem „Litva a Polsko se smiřují pro nenávist k Rusku“. Píše: „Před našima očima se formuje další protiruské mezaliance. Její hlavní zbraň není vojenská, ale psychologická. Hlavním cílem je pomocí všech dostupných prostředků přispět k podněcování rozkolu v ruské společnosti, přivést Rusko k „moskevskému majdanu“ a uvést nového Lžidimitrije na carství v Kremlu. Pro tento účel jsou Varšava a Vilnius dokonce připraveny zapomenout na urážky, které si navzájem způsobovaly během staletí sousedství“.
Autor zasvěceně píše, že Poláci a Litevci připravují společné učebnice dějepisu, které mají překroutit historii a zmanipulovat ruskou mládež, mezi kterou tyto učebnice budou distribuovány. Takto zpracovaná mládež pak „zformuje oddíly budoucího moskevského majdanu“, přičemž pomoci jim mají „ukrajinské zkušenosti pod vedením polských a ukrajinských instruktorů“.
Neblahé následky
Dnes je těžké odhadnout, jak daleko zajde protipolská politická a mediální kampaň inspirovaná a podněcována z oficiálních míst v Kremlu. V podmínkách dominantního vlivu státních a provládních elektronických a tištěných médií na většinu obyvatelstva Ruské federace může tato kampaň mít dalekosáhlé následky pro vztah ruských občanů k Polsku a k Polákům. To určitě v budoucnu nepřispěje k dobrým sousedským vztahům mezi dvěma státy.
Nebude to však bohužel poprvé, kdy nenávist a hysterie záměrně šířena propagandistickým aparátem nenapravitelně ovlivnila vztah občanů Ruska k jiným národům. Před několika lety se o tom mohli přesvědčit Gruzínci a Ukrajinci.
Autor je prezident IVO a hostující expert IWM (Vídeň)
(Příspěvek vznikl v rámci projektu podpořeného Partnerstvím pro otevřené informace)